By intentionally creating lessons that are social, collaborative, and joyful, educators can make it easier for students to build their skills—and confidence—in a new language.

Sylvie Doláková, lektorka a metodička pro ranou výuku angličtiny, představí několik pomůcek, které fungují u žáků s dyslexií. Všichni žáci (včetně žáků s dyslexií) se potřebují nejprve v angličtině dorozumět a komunikovat, a to nejlépe s pomocí názorných příkladů, teprve potom by měla nastat fáze výuky čtení a psaní. Sylvii Dolákové se při výuce čtení a psaní v angličtině u žáků s dyslexií nejlépe osvědčily smyslové pomůcky, otočná kolečka, barevné kódování a další.

Jedenáctiletý Štěpán má diagnózu ADHD. Při zápisu na jednu pražskou základní školu se od ředitelky dozvěděl, že ona na ADHD nevěří. „O ADHD se mluví jako o jedné z nejprozkoumanějších poruch, existují kvanta literatury, zároveň jde ale paradoxně o jednu z poruch, která je nejvíce znevažovaná, mnoho lidí úplně popírá její existenci,“ vysvětluje psycholožka Alena Šešulková z Centra pro rodinu a sociální péči, kde se věnují osvětě v této oblasti v rámci projektu Neklidné děti.

Aby měly děti rády chemii, je potřeba, aby jí rozuměly, k čemuž slouží pokusy a experimenty. A ty se jejich učitelé můžou naučit třeba v jednom z patnácti center, jenž pro chemikáře v letošním školním roce otevřela Praha. „Málokdo si to uvědomuje, ale nachystat pokus, provést ho a uklidit zabere hodně času,“ říká Adéla Marschallová Rumlerová, která jedno z center vede. „My učíme učitele, jak to dělat jednoduše a efektivně.“